Když jsem na počátku devadesátých let procházel naší ulicí a zastihla mě před svým domem paní, co pěstovala na své zahradě se svým manželem úžasné saláty, byl jsem vyzván, zda nemám o nějaký salát zájem. Za pár korun jsem obdržel fantastickou úrodu, která přišla vhod pro posílení zdraví celé naší rodiny. My jsme totiž sice také měli zahradu, ale žádný skleník. Nikdo z nás k tomu neměl takový vztah, že bychom si sami vypěstovali nejen saláty, ale i ředkvičky, okurky, papriky nebo rajčata. Přitom čerstvou zeleninu vysloveně miluji a považuji ji za základ zdravé výživy.
Kdybych měl dnes možnost mít zahradu za domem a nějakou zeleninu tu pěstovat, skleník nebo pařeniště bych ocenil. Sázel bych ale na skleníky či pařeniště z polykarbonátu, neboť mi tento materiál připadá praktičtější. Polykarbonát je především lehký a velmi pevný materiál. Díky tomu je možné skleník postavit třeba na terasu, která neunese vyšší zátěž, což by mohl být problém u skleníků ze skla. Polykarbonátový skleník lze snadno přenášet po zahradě a také snadno stěhovat, jestliže měníte působiště a stěhujete se třeba do sousední obce. Polykarbonát také zvládne poměrně vysokou mechanickou zátěž, při úderu kamenem nebo těžkou větví se spíše prohne a praskne, než aby se roztříštil na tisíc kousků, jak to umí klasické sklo.
Toto je také důvod, proč bych raději měl skleník z polykarbonátu, protože kdyby z jakéhokoli důvodu došlo k poškození skla, mohly by se velmi drobné skleněné úlomky rozšířit do velkého okruhu od skleníku, například na travnatou plochu, což by bylo nebezpečné i při chůzi v obuvi. O polykarbonátu je známo, že je až dvě stě padesát krát odolnější než sklo, právě proto se také používá pro zastřešení zahradních staveb, třeba pergol, neboť propouští světlo a dokáže čelit i nebezpečnému krupobití. Při výběru polykarbonátu na zahradní skleníky https://www.skleniky.eu/ je důležité sáhnout po materiálu, který obsahuje UV filtr. Ten se stará o to, aby materiál nepodléhal rychlé degradaci.